Jestli se chystáte do Ostravy, nechoďte do „íčka“. Hned na nádraží jsem se v Infocentru dozvěděla nesmysl, že růžová rekola (k nim se ještě dostanu) se mohou za 18 Kč používat neomezeně. Další íčko jsem navštívila v Karolíně, abych zjistila nepublikované informace o Ostravské muzejní noci. Nepodařilo se. Odpověď zněla: to já nevím. Naposledy v Infocentru v Dolní oblasti Vítkovic (DOV) jsem se ptala na informace ohledně světového turnaje v plážovém volejbale a dočkala se akorát pokrčených ramen.

Takže co ta růžová kola? Růžové kolo si můžete po registraci na rekola.cz půjčit na 15 minut zdarma, přemístit se po městě a zase ho zamknout u jiného stojanu. Mezi jednotlivými jízdami je třeba kolo vrátit na 15 minut. V mobilní aplikaci vidíte, kde se nacházíte, kde si můžete kolo vyzvednout (včetně počtu) a kde ho zaparkovat. Zrovna v Ostravě jezdíte defacto po rovině, takže ani nevadí, že se jedná o kola bez převodů. Já jsem asi po 4 jízdách dostala slevový kód na hodinu zdarma na dva dny, takže jsem nakonec brázdila Ostravu téměř výhradně na růžovém kole. Městem vede mraky značených cykostezek, díky kterým se na kole můžete cítit bezpečně.

V pátek odpoledne jsem zakotvila v nákupáku Karolína a nechala se unášet nákupními možnostmi, které jsou mi jako Kutnohorákovi zcela zapovězeny. Oni tam mají i dámské boty ve vel. 42, halelujah! V nejhornějším patře je terasa s vodní fontánou, kde se můžete občerstvit a rozhlédnout se po místech, kde ještě nedávno zely trosky po bývalém dole Karolína. Když jsem vylezla z OC, přitáhl mou pozornost zvuk tříštící se o jednotlivé bloky budov. Nasedla jsem na růžové kolo a dojela k Výstavišti, kde bylo mezi stromy postavené podium, jeden stánek a živá hudba. Volně přístupná. (Připomnělo mi to dobu, kdy hrála hudba i v Kutné Hoře, ale kde že jsou ty časy?)  V rámci projektu Cooltour tam hrála kapela Circus Brothers, směs cikánských a ska rytmů. Docela to zapadalo do opuštěného okolí. Večer jsem usínala s pocitem, že Ostrava je plná života.

Jo, zapomněla jsem zmínit svoje ubytování. Hledala jsem ho klasicky přes booking.com, takže jsem prostě volila dobrý poměr cena/poloha. Ostravu neznám, takže až po příjezdu jsem zjistila, že „můj“ penzion se nachází v černé zóně. Můžu říct, že když jsem se vracela v noci do pelechu, měla jsem pekelně stažený zadek. Ne snad kvůli sobě, ale kvůli zrcadlovce, kterou by byli schopní střelit za flašku rumu. Po třech dnech jsem zjistila, že jsou obyvatelé Přívozu maximálně hluční, ale jinak zcela neškodní. Jeden cigoš se se mnou dal do řeči při cestě tramvají. Strašně se divil, že někdo vůbec jede na dovolenou do Ostravy. Byl fajn, zajímal se odkud jsem a nakonec z něj vypadlo, že Kutnou Horu zná, protože tam rok pracoval.

Druhý den jsem hned na devátou stepovala před pokladnou v Landeku (jediný důl, kde můžete sfárat…i když jen do sklepa). Chvíli to vypadalo, že půjdu na prohlídku sama, pak ale přifuněla pražská rodinka, takže jsme nakonec byli čtyři. Sfárali jsme 4 metry pod zem a průvodce strojovým způsobem najel na reprodukci naučeného manuálu. Nuda. Ve srovnání s borcem, co nás asi před 4 lety prováděl dolem Michal a vyprávěl nám o vlastních zkušenostech, to bylo jak sedět ve školní lavici. Nicméně expozice jako taková byla hodně podmanivá. Během prohlídky se ze skrytých reproduktorů linuly zvuky rubajících horníků a pomocné techniky, takže jste se nemohli ubránit pocitu, že v dole se stále maká a vy se tam procházíte za plného provozu. Na druhou část expozice o Báňské záchranné službě přišel chlapík z provozu, jehož projev zněl naštěstí mnohem přirozeněji. Popravdě jsem netušila, že máme v republice záchranáře specialisty. Na konci si můžete prolézt jejich tréninkový prostorem, který se skládá z nakloněných ramp, železných trubek, žebříků a skluzavek. Celý prostor je poměrně úzký a prolézt třeba trubkou nebylo zrovna jednoduché. Nicméně věřím, že našim klukům by se to moc líbilo.

Po prohlídce areálu jsem sedla na růžové kolo a namířila si to do centra s tím, že se někde najím. No zjevně jsem narazila na Achillovu patu Ostravy. Přísahám, že jsem asi dvě hodiny různě střídala chůzi, tramvaj a kolo a přesouvala se podle mapy do míst, kde by mohlo být rušněji, ale v sobotu bylo všude zavřeno. Přece nepůjdu do Mekáče, znělo mi hlavou, ale když začala docházet i voda, usoudila jsem, že není čas na hrdinství a zamířila do Karolíny. Naštěstí hned vedlo OC bylo malé bistro s pizzou, kde jsem hlad úspěšně umlčela. Tehdy jsem začala vnímat vliv Karolíny na zbytek staré Ostravy. Nedělala jsem žádný podrobný výzkum, ale v jakémsi prstenci v okolí Karolíny se nachází z většiny pouze zpustlé a drátěnkou omotané domy, které mají největší slávu za sebou.

Co mě ale fakt vytáčelo, bylo, jak ve městě chlapi močí, kde je napadne. V centru města to kolem poledního čpělo jak ve čtvrté cenové.

Ač jsem si fotila hlavně industriální architekturu, v Ostravě jsou i kostely a typické stavby pro období průmyslové revoluce z červených cihel, obrovské množství zeleně a příležitostí pro sport i kulturu. Jeden víkend na tohle město rozhodně nestačí.

[Dolní Oblast Vítkovice][Forum Nová Karolína na místě bývalého dolu Karolína][Řetízková šatna v expozici Landek][Landek – expozice hornictví s možností fárat][Když jede fotograf na výpravu sám][Náhodní kolemjdoucí, co mi nevěřili, že je klidně vyfotím a fotku pošlu][Takhle vypadám u ladění dálkového ovládání mojí zrcadlovky][Bolt Tower v Dolní oblasti Vítkovic][Jedno selfie ze stativu][Část fabriky, kde výroba stále jede][Kancelářský komplex Nová Karolina][Klasická ukázka architektury „staré“ Ostravy]

[Nový Svět techniky vs. rezavé železo DOV][Kongresový a divadelní sál se stylovou kavárnou uvnitř DOV][Trojhalí u Karolíny, které se využívá jako sportovní haly i výstavní galerie]