Řím rozhodně nebyla láska na první pohled. Po příletu na letiště nám řidič autobusu zabouchl dveře doslova před nosem, po cestě z letiště do centra jsme viděli jen nepořádek, počmárané zdi a chaos na silnici. Na stanici Termini (hlavní nádraží v Římě) jsme měli pocit, že jsme nastoupili do špatného letadla a vystoupili někde na území Pákistánu nebo Bangladéše. Ale co bylo asi nejhorší, to byl ten všudypřítomný pach moči. Skutečně, kam jsme se hnuli, tam byla cítit.
Pak jsme ale najednou stáli před Koloseem a ani horda Pákistánců, kteří se na nás sesypali s nabídkou všeho možného, nedokázala ohrozit ten správný wow efekt z velikosti Kolosea. Stojíte před tou obrovskou stavbou a představujete si, jak tu kdysi Caesar jedním pohybem ruky daroval nebo bral život bojujícím gladiátorům. Na Řím jsme měli jen tři dny ořezané příletem i odletem, takže jsme se shodli, že tu nekončící frontu dovnitř Kolosea oželíme a projdeme si okolí.
Večer jsme si sedli do první pizzerie na předměstí, která nám padla do oka, a byla to jednoznačně nejlepší pizza v mém životě. Těsto správně tenké, na krajích křupavé, zelenina čerstvá a kompozice ingrediencí geniální. O vínu, které jsme měli možnost ochutnat v restauracích během tří dnů, raději taktně mlčím, nicméně to, které jsme koupili v lahvi v marketu, bylo velmi dobré.
Další den, jsme vyrazili do Vatikánu. Na svatopeterské náměstí je vstup naštěstí volný, takže jsme prolezli jen nutnou kontrolou a ocitli se v sídle všech katolíků. My tedy do kostela nechodíme, ale když jsme viděli papeže Františka projíždět se po náměstí s tím svým papa mobilem, ani jsme nedutali. František pokynul svým ovečkám, sedl si do lože a pronesl (zřejmě) základní modlitbu, kterou jeho „asistenti“ přeložili do několika jazyků.
Zbytek dne jsme se jen procházeli po městě, objevovali krásná zákoutí, a popíjeli dobrou italskou kávu.
Pantheon, jeden z nejstarších chrámů, je sevřen současnou zástavbou, ale i přesto se jeho monumentálnost dá jen těžko přehlédnout.
Nedaleko Kolosea, cestou po Via dei Fori Imperiali, se nad městem tyčí památník Vittorio Emanuele II, který stráží čestná stráž, stejně jako v Praze u Pražského hradu. Nejsem si úplně jistá, zda fotografie dokáže vyjádřit tu velikost stavby. Člověk si tu připadá opravdu velmi titěrný. Tahle stavba jednoznačně stojí za návštěvu.
Poslední hodiny jsme strávili procházkou po ruinách, které byly zachovány na jednom ze sedmi římských pahorků, Palatinu. Stálo na něm mnoho velkolepých budov hlavně z císařské doby. Dnes je to oblast zřícenin a archeologických vykopávek. V některých částech je zachována mramorová podlaha, kde si můžete představovat, jak po té stejné zemi kráčeli Kleopatra s Juliem Caesarem. Dá se tu procházet hodiny a hodiny a pořád budete objevovat nová zákoutí či bývalé komnaty bohatých Římanů. Vidím to tak, že 3 dny jsou na Řím zoufale málo.
Přestože jsem na začátku psala, že nešlo o lásku na první pohled, Řím si nakonec moje srdce získal a loučila jsem se opravdu těžce. Je to nádherné město, které by měl každý Evropan alespoň jednou za život navštívit, aby se podíval do kolébky moderní evropské civilizace.
