Rodinný portrét či reportáže z oslav
Dětský svět ve fotografii
Jsem introvert neustále nabitý energií, takový anděl s ďáblem v těle. Nevyhledávám velkou společnost ani pozornost lidí, a možná proto je mi tak dobře za foťákem. Můžu se plně realizovat, ale hlavní hvězdou jeviště jste vy.
Miluju přirozené světlo, a proto fotím převážně v exteriéru. Když jsem se učila fotografickému řemeslu, kdosi řekl, že největší nepřítel fotografa je slunce. Jenže komu jednou pronikly podvečerní sluneční paprsky objektivem, ten bez nich nemůže být, a tak se při spolupráci se mnou připravte na toulky během zlaté hodinky.
Pocházím z Prahy a duch velkoměsta se do mě zakousl příliš hluboko na to, abych se dokázala nadobro sžít s maloměstem, ale naštěstí to byla právě Kutná Hora, která se stala mým novým domovem. Tohle město má neuvěřitelné genius loci. Najdete tu krásné zahrady, moderní umění, pozůstatky křídového moře, a to všechno v historických kulisách středověku. Klidně vás zajedu fotit i jinam, ale proč, když je tu tak krásně, že?
Mým fotografickým vzorem je Robert Vano. Ne ve smyslu snahy kopírovat jeho styl, ale proto jaký je. Je to fotografický umělec a zároveň řemeslník. Navíc je to velmi moudrý a skromný člověk. Nadělila jsem si společné focení s ním ke čtyřicátinám a byla to pecka. No a teď navíc víte, že mladá už jsem byla.
Když zrovna nefotím, dost pravděpodobně mě najdete blbnout na kurtu s volejbalovým míčem, nebo aspoň někde běhat, cvičit, na horách… sport je moje droga číslo dvě. Ona se ta dobrá fyzička teda často hodí i při focení 😉
Jo a moje nejmilejší kapela je Gaia Mesiah, to je snad jasný, ne?